Festival Bylinkové dny

“Problémy nelze vyřešit stejným způsobem myšlení, jakým vznikly.“

Albert Einstein

Vítejte na stránkách festivalu Bylinkové dny aneb Cesta za poznáním. Festival probíhá každoročně v období mezi květnem a červnem na zámku v Uherském Ostrohu od roku 2005. Pokud jste zavítali na tyto stránky, není to náhoda. Máme pro Vás zřejmě něco, co byste měli vidět, slyšet, ochutnat či ovonět.

Termín 12. ročníku festivalu je od 3. do 8. května 2017.

 

Těšíme se na setkání s Vámi:
Andrea Helmichová, Radek Nožička a Eva Koukolská (programový team festivalu)

 

Aktuality

Výstava energetických obrazů (enkaustika)

Vernisáž obrazů Lenky Blažíkvé proběhne 23. dubna 2014 na zámku v Uherském Ostrohu.

Výstava bude probíhat po celou dobu Bylinkových dnů.

O Lence Blažíkové:

Narodila jsem se v Přerově, ve stejný rok a den jako Jaroslav Dušek: 30. dubna 1961 – tedy na čarodějnice. Tímto dnem nám bylo zřejmě do vínku dáno „odlišné „ chápání světa než je běžné, a podobná životní cesta – cesta k osobní Svobodě.

Už jako malé dítě jsem se ráda sama toulala přírodou, pozorovala květiny, stromy, kameny, zachraňovala topící se mouchy, mravence…. Velkým darem byla zahrádka mých rodičů blízko řeky Bečvy, kam jsem si chodila hrát. Dodnes mě voda magicky přitahuje. Je to jeden z největších darů přírody – svobodná, proměnlivá, naslouchající…Vnímám ji jako živou bytost a ráda využívám její energii.

Mým dětským snem bylo věnovat se umění. Dlouhé hodiny jsem dobrovolně sedávala u klavíru a cvičila. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že na klavírní díla velkých skladatelů nestačí mé krátké prsty. Místo konzervatoře jsem vystudovala gymnázium a pak Pedagogickou fakultu v Olomouci. V té době mě začalo přitahovat také výtvarné umění – zejména abstraktní. Měla jsem spoustu nápadů, ale neuměla jsem je uspokojivě ztvárnit.

Po ukončení studia mě osud „odvál“ na Ostravsko, kde jsem věnovala většinu času rodině a práci s malými dětmi, která mě dodnes velmi naplňuje.

V 32 letech došlo v mém životě ke zlomovému okamžiku – při vážném zdravotním problému jsem prošla prožitkem blízkosti smrti a zážitkem stavu vědomí mimo tělo. Po dobu uzdravování se mi stále vracela jedna myšlenka: „Nauč se milovat své nepřátele.“ Do života mi začali „náhodou“ vstupovat psychologové, fyzioterapeuti, léčitelé. V té době se u mne začala projevovat zvýšená citlivost a schopnost automatické kresby. Nejdříve jsem ji používala na diagnostikování, pak jsem začala malovat pastelkami harmonizující mandaly a obrazy. Absolvovala jsem mnoho kurzů, seminářů, přednášek, přečetla spousty knih. Chtěla jsem pomáhat druhým, ale neměla jsem vyřešený svůj velký problém – neharmonické a nešťastné manželství.

Přerušila jsem nefunkční vztahy, odstěhovala se s dětmi zpět do rodného města a začala žít další etapu svého života. Začala nečekaně obdobím temné noci duše – vážný úraz, nemoci, kolaps organismu z vyčerpání, utlumení vnímavosti a citlivosti. Toto období se nedalo zlomit vůlí. Byla to velká zkouška trpělivosti a víry. Tak jak bylo velké utrpení, tak velké na druhé straně přišly dary: milý, vstřícný, milující nový partner a výtvarná technika - enkaustika, kterou jsem začala malovat své vysněné obrazy. Jak se mé tělo zotavovalo, vracely se postupně citlivost a vnímavost a stále více se rozvíjely. Po těžkém období jsem příliš nevěřila ve své schopnosti… začaly se opět dít „zázraky“ – malíř, kterého nejvíce obdivuji – pan Zdeněk Hajný mě pozval na osobní návštěvu, stejně jako malířka Sylva Česlarová, Igoru Chaunovi a Jaroslavu Duškovi jsem malovala osobní obrazy, paní PhDr. Marta Foučková mi umožnila prodávat obrazy na jejích přednáškách, začaly mi přicházet nabídky výstav…

Při malování se nechám vést tvořivou silou. Pokud do tvorby vstoupím se svým záměrem, většinou se dílo nepovede. Stejné je to i s obrazy na zakázku. Někdo si vymyslí obraz pro sebe v určité barvě a mně nejde namalovat. Pokud začnu malovat na základě intuice, vznikne obraz jiné barvy, se kterým je zákazník nakonec více spokojen.

Při malování vnímám člověka, pro kterého tvořím. Cítím na svém těle problémy jeho těla. Funguje to i v běžném životě a je to tak trochu dar nedar. Vnímám geopatogenní zóny, neharmonické prostředí, negativně naladěné lidi, poznám neupřímnost. Kdyby lidé věděli, že podvědomí odhalí každou cizí lež nebo přetvářku, naučili by se upřímnosti.

Stejným způsobem lze vnímat zvířata, rostliny, zemi, vodu. Dá se s nimi „hovořit“ a oni rozumí. Dá se mluvit také se svými duchovními průvodci z jemněhmotného světa. Jsou tady pro nás, aby nás provázeli.

Život vnímám jako proces, cestu, která nekončí. Každým dnem a každým setkáním se má člověk co učit. Každá nemoc a každý problém jsou výukovou lekcí. Dospěla jsem k osobnímu poznání, že nejcennější v životě je cítit se dobře, beze strachu, bez negativních emocí, v přítomnosti, v přijímání, v lásce, v harmonii se Zemí. Takto vnímám pocit Osobní Svobody. Přeji všem lidem život v lásce a harmonii – v opravdové Osobní Svobodě.

Stránky

Magazine content management system