Doprovodný program 2018
Film a povídání o Bosenských pyramidách.
Vinko Totic je tvůrce dokumentárních filmů, který se narodil, v Bosně a nyní žije v Kanadském městě Ottawa. Vytvořil řadu krátkých dokumentárních filmů s různými tématy a v roce 2012 vznikl celovečerní film Tajemství Bosenských pyramid
V květnu 2017, Vinko dokončil svůj nový celovečerní dokumentární film nazvaný JAK NAHOŘE, TAK DOLE. Bosenská pyramida Slunce.
Jak nahoře, tak dole vás vezme na mystickou cestu hluboko do srdce Bosny. Budeme cestovat nahoru na pyramidu Slunce, na její vrchol, kterým prochází vzhůru velmi silný energetický proud, a také dolů do mystických tunelů v podzemí. Pyramida byla vytvořena ve starověku způsobem, který v sobě spojuje znalosti anti-gravitačních zákonů, jemnohmotných energií, rezonance, léčení, spirituality i astronomie.
Objev starověké bosenské pyramidy Slunce, která je posazená v údolí pyramid v městečku Visoko, se stalo výzvou pro současné paradigma vědecké komunity a starověké historie, protože podle současných odhadů se jedná o nejstarší pyramidu na světě.
Zatímco mnoho vědců stále ještě odmítá uznat vědecké důkazy o tom, že se jedná o pyramidu, tisíce dobrovolníků, místních obyvatel, výzkumníků a vědců se rozhodly vykonat svoji cestu do městečka Visoko v Bosně, aby viděli a našli svoji vlastní pravdu. A tak si toto místo přivolalo i mně, abych zachytil ve filmu kultivovanou moudrost a spirituální vhledy těch, kteří se dostali dál a hlouběji. Těch, kteří byli vyvoleni pozvednout vědomí, anebo těch, kteří zaznamenali hluboké vnitřní posuny díky léčebné a čistící energii pyramid.
TVŮRČÍ CESTA FILMU
Já jsem volání pyramid pocítil ve chvíli, kdy jsem byl na cestě do mé mateřské země, Bosny v roce 2008. Tři roky po tom, co Dr. Semir (Sam) Osmanagich pyramidu objevil, se stala spousta synchronicit, které mě odvedly z Kanady a z plánované cesty do Španělska, Švédska a Damarthuru v Itálii. Všechny události mě vedly přímo do údolí bosenských pyramid.
Když jsem vstoupil do tunelů pod pyramidami v Ravné, překvapila mě vize a silný intuitivní pocit, ve kterém jsem věděl, že objevení pyramid potvrdí něco daleko většího a komplexnějšího než co bylo zatím odkryto. Cítil jsem se, jako bych se vrátil domů po tom, co jsem před 17 lety odešel kvůli občanské válce v bývalé Jugoslávii v letech 1991-1995.
Cesta filmu tedy začala již v tomto roce, tedy před 9 lety a během ní se transformovaly i mé osobní koncepty víry, chápání a světový názor o lidstvu a naší vlastní existence. Díky přítomnosti na řadě událostí na počest bosenského údolí pyramid jsem měl tu čest se setkat se stovkami stejně smýšlejících lidí - každého na své vlastní cestě za odhalováním pravdy. Vize a intuitivní vedení se stalo sdílenou zkušeností, která se manifestuje na různých úrovních vědomí.
Od chvíle, kdy jsem natočil první klipy v roce 2008, vracel jsem se do Bosny na řadu událostí, ze kterých jsem vytvořil svůj první celovečerní film nazvaný: Tajemství bosenských pyramid.
Tento film se zaměřil především na vědecká fakta a pozoruhodné nálezy. A také vyzdvihuje vlny dobrovolníků, místních obyvatel a vědeckých pracovníků, kteří se účastnili prací na vyklízení tunelů pod pyramidami, konferencí a mnoha dalších aktivit.
S každou další návštěvou do Bosny jsem cítil nutkání vracet se zpátky a zachycovat průběh a vývoj prací při odhalování pyramidy. Hlubší úroveň vědomí mě vedla k tomu, abych zkoumal silnou přítomnost spirituální dimenze pyramidy Slunce spolu s těmi, s kterými se zkřížily naše cesty.
A z těchto setkání se zrodil můj druhý celovečerní dokumentární film nazvaný Jak nahoře, tak dole.
Během posledních tří let jsem se potkal s mnoha renomovanými a respektovanými bytostmi, mimořádnými lidmi a místními obyvateli. Jejichž zářící esenci, vědomosti a intuici jsem posbíral do řady klipů a sekvencí, a vložil je do tohoto filmu.
Děkuji všem, kteří věnovali tomuto filmu svůj čas, znalosti a energii, které jsou základem jeho bohaté moudrosti a vhledu. I díky tomu má film potenciál probudit v nás dráždivou zvědavost, a silně nás posunout v našem paradigmatu nebo v pohledu na starověký vývoj lidstva a bohatost moudrosti té doby.
Ze vzpomínek na Bosnu jako válkou zničenou zemi – z občanské války v letech 1991-1995 – ji nyní vidím, jak vyzařuje své světlo na svět díky svému podmanivému tajemství komplexu pyramid. To mě naplňuje nadějí pro všechny budoucí generace a inspiruje mě k tomu, abych i nadále věnoval svůj čas a energii k šíření povědomí o ukrytém klenotu Bosny.
CO JE ZOBRAZENO VE FILMU
“Tento film hovoří o spiritualitě, léčení, postojích, přístupech, vírách a myšlenkách velmi známých lidí jako je Samir Osmanagich, Valery Uvarov, Michael Tellinger, Nassim Haramein, Jamie Janover, a mnoha dalších, včetně místních obyvatel, duchovních lidí a návštěvníků. Je to skvělá sbírka pohledů mnoha lidí “ – Sue Jones.
Bylo mi ctí, že jsem mohl s těmito úžasnými lidmi natáčet, a kteří ještě více prohloubili mou zvědavost, což nám umožnilo nahlédnout ještě trochu dále do tajemství bosenského údolí pyramid. Včetně dětí, které se narodily a žijí na pyramidě Slunce, místních obyvatel ve Visoku, otevřených a podporujících návštěvníků, různých skupin léčitelů z Norska, Rakouska, Turecka, Slovinska, Slovenska a mnoha dalších. A je potřeba sem započítat i světově známé hudebníky a duchovní zpěváky jako například Seda Bagcan z Turecka, která vystupovala na oslavě letního slunovratu v roce 2015 a The Caravan of Peace, což je skupina duchovních hudebníků vytvořená Donem Conreaux, která vystupovala na bosenské pyramidě Slunce v srpnu 2015.
Martina Kociánová
Kdyby měla psát svůj pracovní životopis, musely by vzniknout dva. Jeden, který by mapoval její moderátorskou kariéru a jeden pěveckou. Původně si však mezzosopranistka a moderátorka vybrala profesi historičky. Tento obor, konkrétně historii a muzeologii, vystudovala na Slezské univerzitě v Opavě. Současně vystudovala i ostravskou Lidovou konzervatoř.
Již během studií začala pracovat jako redaktorka a moderátorka zpravodajství České televize. V roce 1994 začala moderovat hlavní zpravodajskou relaci v TV Nova. Od roku 1996 nastoupila jako moderátorka večerního zpravodajství do TV Prima a hlavní zprávy tam moderovala až do roku 2006. V roce 2007 moderovala na ČT24 živý diskuzní pořad Vedlejší efekty. Od března 2008 moderuje zprávy a publicistické pořady v digitální zpravodajské televizi Z1.Souběžně s touto profesí hostuje v divadlech v Česku, koncertuje doma i v zahraničí a spolupracuje s mnoha hudebními tělesy.
Do divadla vstoupila prostřednictvím muzikálu. Tři roky zpívala jednu ze sólových rolí v úspěšném muzikálu Krysař. Po té se zaměřila především na klasickou hudbu. Zúčastnila se několika mezinárodních pěveckých soutěží. Pravidelně vystupuje s Triem Amadeus. Tento mozartovský projekt je mimořádný především tím, že úpravy písní i árií pro mezzosoprán a dechové trio vznikají speciálně pro jejich společné koncerty.
Koncertuje nejen na domácích scénách, ale také v Německu, Rakousku, Japonsku či na Kypru. Ve své koncertní činnosti se věnuje i dětem.
Za činnost v oblasti umění jí v roce 2002 udělila Evropská unie umění Cenu Gustava Mahlera.
Na stanici Dvojka Českého rozhlasu moderuje dopolední vysílání a připravovala a moderovala pořad Kupředu do minulosti. Po jeho zrušení v roce 2016, zahájila letos pokračování na internétovém portále Svobodné universum.
V pořadu Kupředu do Minulosti hledá Martina Kociánová a David Korben spolu s vědci a odborníky v nejrůznějších oblastech odpověď na otázky, zda si umíme představit život bez civilizačních vymožeností a pokud bychom byli vystaveni takovéto konfrontaci, zda bychom byli schopni obstát.
Proč?
Energetici tvrdí, že například otázka tzv. blackoutu, tj. totálního výpadku elektrického proudu nezní ZDA někdy nastane, ale KDY a JAK dlouho potrvá.
Pitná voda, elektřina, plyn, lékařská péče, veřejná hromadná doprava, pohonné hmoty atd. atd. Samozřejmost nebo velice křehká půjčka? Umíme si vůbec představit, o co v životě bychom přišli, kdyby například na delší dobu zkolabovala přenosová soustava a nešel elektrický proud?
Ještě naši dědové by se bez všech těchto vymožeností obešli, pro nás by to byla katastrofa…a nejde jen o elektrický proud, jehož absence může změnit naši budoucnost. Co sebou přinesou „demografické změny, postupující sucho, klimatické změny, neschopnost naší půdy plodit bez chemických hnojiv, geneticky modifikované potraviny, stále nemocnější populace (deprese, rakovina), nástup tzv. superrezistentních bakterií, které jsou odolné vůči známým antibiotikům, stále méně jednotlivců, kteří dokáží pěstovat zeleninu, obilí, uchovávat dlouhodobě potraviny, stále méně lidí, kteří se dokáží o sebe postarat v přírodě atd., atd.
V pořadu Kupředu do minulosti nejen pravdivě pojmenováváme, co by nás při ztrátě těchto vymožeností čekalo, ale také se v pořadu dozvíte vše důležité pro to, abychom v případné konfrontaci s nepohodlím obstáli.
Dozvíte se nejen jak využít nejmodernější technologie ve snaze být nezávislý na centrálních zdrojích a zásobování, jak dosáhnout potravinové soběstačnosti, ale také se rozvzpomeneme na všechny staré a osvědčené recepty a postupy našich předků.
Až pořad jednou skončí, budete samostatní, svobodní a dokážete se postarat nejen sami o sebe, ale i o své rodiny. Bez ohledu na to, jaká situace bude ve světě, v Evropě i u nás doma.
Pro účastníky sobotních seminářů, nabízíme hlídání dětí formou kreativních dílen kde se budou Vašim dětem věnovat dvě chůvy. Děti budou moci tvořit z různých materiálů,k dispozici budou i hry a stavebnice. Součástí je pitný režim
Divadelní představení divadla Malé hry z Brna.
Komedie o tom, jak se na jedné straně viditelně prospěšná idea může v rukou "nepravých" stát pastí pro ty slabší hledající.
Reflexe dnešní společnosti, našich představ a snů...
Mgr. Jana Malá, PhD.
(*1972)
Čínská tušová malba je umění staré přes 6 000 let. Já se tomuto svébytnému a svým způsobem výjimečnému způsobu výtvarného vyjádření věnuji od roku 2007, kdy jsem ChBP (Chinese Brush Painting) začala studovat na kualalumpurské Universiti Tungku Abdul Rahman pod laskavým vedením Mr. Sum Kwai, a kdy jsem se v mnoha ohledech ocitla na samém začátku, ač jsem se výtvarnému umění věnovala celý dosavadní život (malba, kresba, grafika, keramika, Tiffany vitráže, textilní tvorba aj.) – musela jsem se učit novému držení štětce, vnímat odlišně kompozici i estetiku výsledného obrazu. Byly to moc pěkné večery, kdy jsem se snažila překonávat sama sebe, soustředit se, odhodit starosti, předsudky a ponořit se do určité meditace, abych dosáhla kýženého výsledku. Možná právě v naší „splašené současnosti“ je více než kdy jindy zapotřebí občas se zastavit a rozhlédnout, jestli vůbec víme, zda cesta, po které tak pospícháme, je tou pravou cestou. Ačkoli je výtvarno „pouze“ mým celoživotním koníčkem a v profesním životě vyučuji jazyku latinskému na Filozofické a Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, snažím se brát štětec do ruky tak často, jak jen to je možné. Nyní si vám dovoluji nabídnout průřez svou tvorbou – od obrazů adjustovaných do čínských svitků (za což patří dík paní rámařce May Pan z Kuala Lumpur) až po tvorbu nejnovější (krajiny, zátiší…). Sami prosím laskavě posuďte, kam jsem na své cestě dospěla já.
Pokud budete mít zájem, můžete si prohlédnout ukázky z mé další tvorby na webu či na FaceBookových stránkách:
ČÍNSKÁ TUŠOVÁ MALBA
(guó huà 国画, „národní“ nebo „původní malba“)
Z historie:
Počátek čínského tradičního malířství datujeme zhruba do roku 4 000 př. Kr., takže jeho kontinuální tradice trvá zhruba 6 000 let. Zpočátku byla čínská malba úzce spjata s ostatními řemesly (keramika, broušený jadeit, lakované nádoby, dekorování bronzových nádob aj.). S rozšířením buddhismu z Indie do Číny v 1. stol. n. l. nabývá na významu umění religiózní nástěnné malby.
Figurální malba - během dynastie Song (960-1127) se velmi populárními stala vyobrazení historických postav a příběhů všedního dne. Rafinovanější je i technika malby.
Krajinomalba – etablovala se jako samostatné odvětví ve 4. století a později se v jejím rámci vyvinuly dva samostatné styly – “blue-and-green landscapes” a “ink-and-wash landscape”. Představitelé prvního používali jasně modrý, zelený a červený pigment, získaný z minerálů, k vytvoření vysoce dekorativního stylu. Styl “Ink-and-wash landscape” vycházel z jasné práce se štětcem a různých stupňů intenzity tuše, to vše k vyjádření autorovy koncepce přírody, jeho vlastních emocí a individuality.
Zobrazení květin a ptáků - vydělilo se z oblasti dekorativního umění a přetvořilo se v samostatný žánr asi v 9. století. Věnovala se mu spousta skvělých umělců zejm. za panování dynastie Song a předměty jejich zájmu se staly rozličné květiny, plody, hmyz a ryby. Mnozí z malířů-scholárů, kteří pracovali s tuší a štětcem, používali úžasně úsporné linie. Zobrazovali takové náměty jako švestkový květ, orchideje, bambus, chryzantémy, borovice a cypřiše. Moderní malíři často míchali více barev přímo na jediném štětci nebo míchali barvy s černou tuší. Výsledkem takového postupu pak byly přirozené a pestré barvy.
Co je k čínské tušové malbě zapotřebí:
Čínský štětec – ačkoli se v mnohém podobá štětci užívanému při akvarelové malbě v západním typu malířství, čínský štětec má jemnější špičku, která se více hodí pro pojednávání širšího okruhu subjektů a pro vytváření nejrůznějších druhů linií, které vyžadují jednotlivé styly. Štětcová technika, na kterou se v čínské malbě klade takový důraz, nezahrnuje jen kresbu, ale také stylizované vyjádření stínu a textury (cunfa) či metody tečkování (dianfa), které se užívá hlavně při ztvárnění stromů a rostlin, ale také jako čisté dekorace. Tahy štetcem dodávají malbě rytmus a krásu a zachycují vnější a vnitřní kvality zobrazovaného objektu. Současně pak odhalují individuální styl samotného malíře.
Čínská tuš – užívá se v kaligrafii a v čínské tušové malbě více než 2 000 let. Když se tře tušovou tyčinkou o tušový kámen a rozpouští se ve vodě, lze tak připravit tuš různé konzistence v závislosti na množství použité vody. Ve výsledku tak lze užít pouze tuši a docílit tak rytmické vyváženosti mezi jasem a temnotou, hustotou a lehkostí a vytvořit dojem textury zobrazovaného subjektu, jeho váhy, barevnosti.
Čínský papír – původní papír (asi kolem roku 100 n. l.) se vyráběl z mnoha rozličných materiálů včetně ovocné dužiny, rybářských sítí nebo kůry. Moderní papír se dnes vyrábí strojově. Klasifikuje se podle gramáže a rozměrů. Papír je velmi nasákavý, při práci s rozdílným papírem je i výsledek různý: některé druhy jsou hrubé a absorbují tuš rychle jako houba, jiné mají hladký povrch, který tuš částečně odpuzuje. V angličtině se čínskému papíru obvykle říká papír rýžový.
